Můj příběh

Slovensko

Jsem Slovenka, ale v roce 1995 jsem se rozhodla odejít, protože to, co tam dělala Mečiarova vláda, se opravdu nedalo. Necítila jsem se tam bezpečně. Jsem občanka České republiky. Ve škole jsem měla prospěchové stipendium - a říkají, že mám renesanční vzdělání. Česky jsem se naučila tady, mám dobrý hudební sluch po tatínkovi. Můj vzor byla Marie Curie-Sklodowská, v devíti letech jsem si přečetla její životopis a pak ještě mnohokrát. Už při škole jsem pracovala jako tlumočník a dobře vydělávala. Jsem jedináček a kromě maminky a dětí tady nemám žádné příbuzné. Ale zato mám několik skvělých přátel. Myslím, že neexistuje nic, co by se člověk nemohl naučit. Pokud ovšem chce.

Transparency International

V Transparency International jsem byla sedm let výkonnou ředitelkou. Původně jsem tam šla jako výpomoc. V roce 2000 se česká pobočka rozhodla uspořádat konferenci a mým úkolem bylo koordinovat několik mezinárodných týmů. Po konferenci mě správní rada požádala, abych Transparency dočasně řídila a někam ji posunula. Začalo mě to zajímat, postavila jsem skvělý tým a mým prvním cílem bylo dostat problém korupce v České republice na první stránku novin.

Největší problém bylo najít čisté peníze na projekty. Nebylo to vůbec jednoduché, kromě mezinárodních nadací nás nikdo nechtěl moc podporovat. Říkali nám, že nám drží palce, což bylo hezké, ale nestačilo to. Přesvědčovat sponzory nebylo opravdu úplně snadné.

V Transparency mě to hodně chytlo. Člověk musí chápat legislativu, politiku, ekonomické vztahy. Nakouknout do všeho, ale hlavně hodně studovat. Vystřelit do světa nějaký nepodložený plk by nás zdiskreditovalo. To se v současnosti změnilo. Spoustě organizací nezáleží na tom, zda jejich činnost je seriózní, hlavně, že jsou vidět. To je ale degradace etosu a principů, které jsem budovala.

V roce 2007 mi odešel klíčový člen týmu do komerční sféry, a to byl další důvod, proč jsem Transparency opustila. Hlavně mě to ale po těch velmi intenzivních šesti letech přestalo bavit, chtěla jsem se posunout, chtěla jsem zpátky do komerčního sektoru. Nebavilo mě být zábavný doplněk na konferencích a odmítala jsem chodit na politické kongresy, byť jako host.

V průběhu několika let se povedlo vyškolit novináře a dostat problematiku na první stránky novin tak, aby lidé chápali podstatu problému korupce. Kdykoliv, když potřebovali nějakou radu a vysvětlení, jsem byla k dispozici. Tenhle cíl jsem si stanovila v roce 2002, myslela jsem si, že toho dosáhnu dříve, a vidíte, trvalo mi to 6 let. Už jsem byla slavná, teď chci být především užitečná.

Andrej Babiš

Pan Babiš mě na kandidátku lámal komunálními volbami v roce 2014. Nejdřív jsem mu řekla, že chci zůstat na ministerstvu, protože mě strašně baví práce s mým týmem, ale Praha a její rozvoj pro mě byla a je důležitější. Bývalé vedení města bylo neuvěřitelně nekompetentní a spojené s mnoha kauzami.

Praha

Bolestí pražského magistrátu je nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky – často kvůli tomu, že „odpovědní“ úředníci jsou nezodpovědní a velice často i nekompetentní a podléhají politickým tlakům.

Chci podle možností konzultovat všechny investiční záměry s veřejností, máme na to elektronické nástroje. Zavedu elektronické referendum na všech městských částech. Elektronizace veřejné správy je klíč k tomu, aby se občan dostal z domu ke službám. Vždyť přece má právo říct, jestli chce nebo nechce mít ve své čtvrti spalovnu nebo obrovskou administrativní budovu místo farmářských trhů. Také si nejsem jistá, že by si lidé nechali dobrovolně zavřít na několik měsíců stanici metra kvůli soukromému developerskému projektu…

Prostě chci veřejnou diskusi. Na Václaváku se má zbourat funkční dům - proč, proboha? Co z toho mají Pražané? Místo toho, aby se likvidovaly herny, bouráme domy. Veřejná správa musí být prostě veřejná. Veřejné nakládání s majetkem, veřejné investiční záměry, otevřená diskuse, poskytování informací o všem, co se děje ve veřejné správě včetně platů. Prostě všechno.

Primátorka

Z minulosti jsem zdědila spoustu kauz, například Opencard a Blanku. Proto je občas demotivující poslouchat kritiku právě od lidí, kteří můžou za současný stav Opencard nebo opožděné otevření Blanky. Pak si ale vždycky vzpomenu, že naším cílem bylo a stále i je vyrovnat se s negativní minulostí a místo ní Pražanům nabídnout lepší a odpovědnější politickou správu jejich města. A právě to mi dodává dostatečnou motivaci k další práci.

Pustila jsme se do nevýhodných smluv týkajících se městského mobiliáře, pražských kanalizací nebo Opencard. První výsledky mého snažení jsou vidět, a proto pevně věřím, že už začátkem příštího roku představíme nové řešení: Prague Market, díky němuž si Pražané zvolí, jaký nosič kupónu jim vyhovuje a zda ho chtějí mít v mobilu, na platební kartě nebo zůstat u papírového kupónu. Tak vypadá budoucnost nakupování jízdenek MHD v Praze.

Blanka je teď otevřená a mě těší, že si občané Prahy 7 oddychli od stavební zátěže i dopravní zácpy. Tunel většině Pražanů citelně pomohl, na Praze 6, kde bydlím i já, ale neúměrně zatížil Vítězné náměstí. I z toho důvodu intenzivně pracujeme na přípravách trasy a následně i veřejné soutěže na výstavbu pokračování městského okruhu. Doufám, že do konce mého volebního období spustíme veřejnou soutěž na výběr dodavatele této významné stavby, jež propojí současný tunelový komplex se Štěrboholskou radiálou.

Mezi mé priority v Praze patří transparentnost, veřejný prostor a bezpečnost. Do konce roku 2015 bude jasné, kdy proběhne rekonstrukce Václavského náměstí, což je pro mě asi nejsmutnější místo současné Prahy, protože místo výkladní skříně je spíše špinavou nevzhlednou třídou – ani pro pěší, ani pro auta. Začátkem roku 2016 chci představit jasnou vizi rozvoje a dostavby pražských náplavek a nábřeží.

Mým velkým snem je ale Muzeum moderního umění v Praze. Praha je úžasná v tom, že reprezentuje veškeré architektonické styly, na které si jen vzpomenete. Ohledně současné moderní architektury však stále stojí trochu stranou světových trendů a stává se určitým skanzenem, což mě mrzí. Mým cílem je otevřít Prahu moderní architektuře, která doplní krásnou mozaiku doplňujících se nových i starých stylů. Chci světu ukázat, že Praha je současnou světovou metropolí a ne jen krásným starobylým městem, které nijak nerozvíjíme.

Už ve volební kampani jsem říkala, že světlo je nejlepší dezinfekcí. Proto teď přicházím s novu protikorupční strategií a s odtajněním všeho. A pro jistotu začínám sama sebou, takže se i na tomto webu můžete podívat nejen na rozpočet kanceláře primátorky i jejích poradců, ale také na výpisy z platebních karet, které služebně používám. Právě výdobytky dnešní elektronické éry jsou totiž nejefektivnější pro veřejnou kontrolu.

Můj den

Začíná v 6, když jdu běhat nebo cvičím jógu, o víkendu v sedm. Sprcha, snídaně, odjezd do úřadu anebo na schůzky. Večer se vracím kolem jedenácté. Na televizi nemám moc času. Někdy se ráda podívám na seriál, třeba na House of Cards, což je výborné politické školení, nebo Scandal, Game of Thrones. Ale nejlepší relax je pro mě sport.

Co umím nejlíp

Vím, že umím pracovat s lidmi a že je dokážu vést ke společnému cíli a taky je profesně vychovávat. Všichni, kdo kdy byli v mém týmu, se uplatnili. Ráda pracuju hlavně s mladými lidmi. Všechno, co jsem se kdy rozhodla dělat, jsem dělala s nadšením a s plným nasazením.

Rodina

Mám tři děti. Jakubovi je 30 a je kuchařem v Londýně, ve špičkové restauraci, o rok starší Martin dělá v IT firmě, Karolíně je 25 a pracuje rovněž pro nadnárodní společnost. Když jsem odešla ze Slovenska, vychovávala jsem je sama, dnes jsou samostatní. Nebyla jsem úplně ta maminka, která s nimi chodila vždy na kroužky, to zvládali i sami. Vždycky byla teplá večeře, ale když jsem naučila děti vařit, tak to bylo na nich. Vařím ráda a myslím, že i dobře, po někom to ten syn musel zdědit... Vlastně jsem vždy řídila malý rodinný podnik a nikdy jsme nebyli v deficitu.