Když tradici naruší teror

Mám ráda Vánoce. Ne jejich soudobou podobu zběsilého nakupování dárků, ale  Vánoce, jaké si pamatuji z dětství. Radostné očekávání, společné pečení cukroví, pocit sounáležitosti, rodiny. Chvíle zklidnění hektického běhu všedních dnů a vzpomenutí na často opomíjený prvek lidskosti v našem počínání. Na to vše se každý rok těším a to vše se letos změnilo v pátek 13. listopadu.

Dozvuky této zbabělé a podlé teroristické akce jsou patrné v našem každodenním životě i ve vánočních přípravách. Cítím to já, cítíme to určitě všichni. Neměli bychom nechat vyhrávat teror nad našimi životy, nevyhnutelně ale na druhé straně stojí bezpečnost našich občanů. Ta je prvořadá. Letošní Vánoce by proto měly být ve znamení soucitu se všemi oběťmi teroru, které se již Vánoc nedožily, soucitu s jejich blízkými, pomoci a tolerance k jinému názoru. Rovněž ale kategorické obrany našich hodnot, tradic a kultury, která spojuje a dodává sílu a odvahu postavit se proti zákeřným aktivitám zoufalých lidí s vychýlenými hodnotami.

Za sebe, za Prahu proto říkám - nebudeme se vzdávat našich tradic a rozsvěcení vánočního stromu na Staroměstském náměstí.  Bude projevem naší solidarity, ale také nezlomné vůle bránit naše tradice, navzdory jakémukoli teroru.

Kdybyste tenhle článek sdíleli, budu moc ráda.